Jirka je NLP kouč, autor podcastů, projektů PodleSebe.cz a PsaníHravě.cz . Jaká role Ti nejvíc sedí? Jak bys popsal sám sebe?

Nejvíc jsem prostě “Jirka”. Pod to spadá péče o sebe, své fyzické i psychické zdraví, čas pro sebe a podobně. Přiznávám, že v současné době se nezvládám sám sobě věnovat tolik, kolik bych chtěl. Ale postupně to zlepšuju. 

Další dvě velké role jsou manžel a táta. Náš Šimonek má skoro 2 roky a rodině věnuju dost času, je to pro mě velká priorita.

Pracovní věci dělám, ale neberu to jako roli nebo součást své identity. Raději říkám, že “koučuju”, než že “jsem kouč”. 

Jak vyroste NLP kouč z programátora? Programátor je povolání spíš pro introverty a kouč naopak je to tak?

Já tohle rozlišování na introverty a extroverty nemám moc rád, protože si myslím, že je to přehnaně zjednodušující. A když se někdo chce například snáze seznamovat, ale považuje se za introverta, úplně mu to nepomáhá. Díky NLP jsem se naučil, že je důležité vnímat, jak se člověk opravdu chová a jak myslí, nehledě na nějaké škatulky.

VPS Centrum

Vyzkoušejte zdarma naši aplikaci pro správu serveru a domén. Budete si připadat jako zkušený administrátor.

Je ale pravda, že programování a koučink jsou dvě dost odlišné disciplíny. Studoval jsem matfyz a už tehdy mě zajímal osobní rozvoj, tehdy čistě kvůli sobě. Přál jsem si snáze se seznamovat a být opravdu sám sebou. Hledal jsem odpovědi a občas na mě vykoukla zkratka NLP s tím, že na ten a ten problém by to bylo asi nejefektivnější řešení. 

Vzbudilo to moji zvědavost, ale nedařilo se mi zjistit, co to NLP vlastně je. Až po nějaké době jsem se rozhodl jít na 12denní výcvik. Každý den jsem odcházel nadšený a s hlavou tak 3x větší. Tak moc mě to obohacovalo.

Na čem je NLP založené a co je jeho největší benefit?

NLP neboli neurolingvistické programování je velmi zjednodušeně řečeno sada postupů a principů pro dosahování výjimečných výsledků. Začalo to jako dosahování podobných výsledků jako měli špičkoví terapeuti v sedmdesátých letech. Většina těch postupů a principů je dodnes zaměřená na efektivní změny v našem myšlení. Dají se tím velice dobře odstraňovat různé psychické bloky nebo měnit to, co nám aktuálně nevyhovuje na našem myšlení. Ty postupy fungují relativně rychle, a to proto, že jsou zbavené zbytečné omáčky. 

Dalším benefitem je praktičnost NLP. Není to teorie vymyšlená od stolu, ale postupy které vznikly vydestilováním toho nejlepšího od špičkových terapeutů a dalších lidí s výjimečnými výsledky. 

Mně jako bývalému matfyzákovi velice sedí, jak je NLP dobře strukturované. Všechno je velice dobře popsané a tudíž velice dobře naučitelné. Dnes vidím, že to je způsob, jak se lidé s analytickým myšlením jako já mohou dobře napojit na svou intuici a své emoce. Přitom to není žádná ezoterika. 

Mně NLP změnilo život v mnoha oblastech. Jedním z největších benefitů je, že se dá aplikovat na sobě, tedy spoustu věcí si člověk dokáže vyřešit sám bez potřeby dalšího kouče nebo terapeuta.

Co je dobré před nástupem na koučing vědět?

Koučovací setkání je takový tanec kouče a klienta – odpovědnost za kvalitu a výsledky toho setkání je vlastně na obou z nich. Ale důležité je, že mimo ta setkání je ta odpovědnost na klientovi. Není to tak, že přijdete na koučink a kouč s vámi něco udělá. Je to hodně na vás. Dobrý kouč vám neradí, naopak z vás vytáhne to nejlepší.

Kouč vám pomůže zorientovat se na vaší cestě. Pomůže vám třeba nějakými postupy se odpíchnout udělat další kroky. Ale vy tu cestu vždycky nakonec půjdete sami. 

Freelo - Nástroj na řízení úkolů a projektů

Přidej se, pozvi svůj tým a klienty, rozděl práci a sleduj, jak se úkoly dají do pohybu.

Jaký je rozdíl mezi koučingem NLP a tím klasickým?

Vnímám to tak, že klasický koučink je dost racionálně založený a klient je hodně v hlavě. Má to svoje výhody a je to vhodné třeba v oblasti byznysu. Ale já to vnímám tak, že jeden z velkých benefitů NLP je to, že se nezůstává jenom v hlavě. Pracuje se i na úrovni podvědomí a ten člověk se daleko víc naladí na sebe. 

Není to jen o kladení otázek. NLP přímo obsahuje postupy, kterými může kouč klienta provést, díky čemuž se už přímo na setkání může projevit nějaká změna v tom, jak člověk přemýšlí nebo jak reaguje. 

Programuješ dneska ještě něco kromě lidských mozků? 🙂

Programuju ještě pořád na Psaní Hravě, i když už jen okrajově. Věnuji se teď úpravám Psaní Hravě tak, aby bylo dobře použitelné i pro nevidomé uživatele. A programování se mi hodí i proto, že se angažuju v projektech Podle sebe a Příběhy zrození, které dělá primárně moje žena. Nezřídka jsem tam v roli „hasiče“ alias technické podpory, prostě hasím problémy. Často to znamená doprogramovat si něco malého do WordPressu. Myslím, že umět programovat se v dnešní době fakt hodí.

Jsi taky autorem podcastu Jiným pohledem. Pro koho je a proč si ho pustit?

Podcast Jiným pohledem vznikl, protože jsem chtěl sdílet s dalšími lidmi myšlenky a postupy, které mi přijdou užitečné a pomáhají i mým koučovaným klientům a dalším lidem kolem mě.

Dívám se jiným pohledem na lidskou psychiku a snažím se předat myšlenku, že změna nemusí být těžká a většinou nemusí trvat tak dlouho, jak se zdá. Ten podcast je vhodný pro lidi, kteří jsou otevření tomu přemýšlet o své mysli a rádi by ve svém životě něco změnili k lepšímu. Jsou to vesměs krátké monology, které jim mohou dát do ruky konkrétní nástroje. Snažím se ten podcast dělat opravdu prakticky.

Co Tobě jako autorovi ten podcast přináší?

Hodně jsem se díky podcastování zlepšil ve vyjadřování svých myšlenek a ve schopnosti mluvit souvisle a smysluplně bez toho, abych se milionkrát opravoval. Zároveň jsem se musel naučit vybírat vždycky dílčí téma, než snažit se pojmout všechno najednou. Méně je více. Posluchači to lépe vstřebají. Kromě toho mám zkušenost, že když mě lidi slyší v podcastu, mají spíš pocit, že mě znají a víc mi důvěřují, čehož si samozřejmě vážím a oni se pak na mě třeba tím spíš obrátí ohledně koučinku.

Spolupracuješ ještě na projektu a podcastu Podle Sebe. Co to je za projekt?

Smyslem toho projektu je pomáhat lidem, aby žili víc podle sebe. Primárně je to projekt mojí ženy Lindy. Začalo to stejnojmenným podcastem, ale Linda si brzo přišla na to že poslech podcastu je pasivní, a ona si přála nějak podpořit lidi v tom, aby aktivně něco dělali pro to, aby žili víc podle sebe. 

A tak jsme vytvořili karty s akčními otázkami. Karty Podle sebe. Nejdřív to byla univerzální edice a k ní se pak přidaly další – a to edice pro děti a dospělé pro konverzace mezi rodiči a dětmi nebo učiteli a žáky. Teď nedávno vznikla ještě třetí edice pro partnery. 

Jak se s kartami Podle sebe hraje?

Hlavní myšlenkou těch karet je dát podnět k hlubším diskuzím s rodinou, přáteli nebo třeba i s neznámými lidmi. Já to s oblibou používám před začátkem workshopu, kdy se ještě na někoho čeká – nechám lidi vytáhnout si otázku a ve dvojicích nebo ve skupince se snadno rozpovídají. Smyslem toho je poznat se lépe nejen navzájem, ale zároveň poznat lépe sám sebe. A třeba si i přijít na to, jaký akční krok můžu udělat pro to, aby se mi splnilo to, co chci, nebo abych si vyřešil to, s čím nejsem spokojený.

Není cílem vytáhnout co nejvíc otázek. Nám jedna otázka kolikrát vystačí třeba na deset patnáct minut. Vzpomínám si, jak jsme jednou jeli v autě ve čtyřech lidech a vytáhli jsme si jednu kartičku. Jeden z nás odpověděl a inspirovalo to asi desetiminutovou zajímavou diskuzi. A když diskuse tak nějak utichla, další člověk odpověděl na tu stejnou otázku – zase úplně jinak. A zase jsme se bavili asi 10 minut. Takže i s jednou kartou si člověk může vystačit dlouho. Záleží, jak mu ta otázka právě sedne.

Jaká je tvá role v Podle sebe?

Rolí v tom projektu mám několik. Jsem spoluautorem otázek na kartách, s Lindou o tom strategicky přemýšlím a v neposlední řadě jsem “hasič”, jak už jsem zmiňoval – hasím technické potíže na e-shopu.

Hlavní projekt je ale Psaní Hravě. Představ nám prosím ten.

Psaní hravě je webová aplikace, kde se lidé učí psát všemi deseti hraním her. V dnešní době používá počítač skoro každý. Ale většina lidí stále neumí psát všemi deseti a zbytečně tak vyhazují svůj cenný čas z okna. Přičítám to tomu, že mají představu, že bude trvat dlouho se to naučit a že to je nudné. Ale z našich statistik vyplývá, že absolventi Psaní Hravě se to naučí v průměru za 10 a půl hodiny čistého času hraní. Tím myslím, že se naučí ten základní prstoklad, naučí se psát naslepo. Nepíší ještě závratnou rychlostí, ale je to zásadní milník, protože od té chvíle už se mohou zdokonalovat prostě tím, že píší texty, které by stejně psali v praxi. Jen si musejí dávat pozor na dodržování prstokladu a plynulost psaní.

Čím se Psaní hravě liší od ostatních projektů učících psaní všemi 10ti?

Psaní Hravě je unikátní v tom, že spojuje ucelený funkční systém výuky se zábavou. Existuje řada jiných aplikací, které ale často vypadají jako z 19. století a ve kterých nenajdete zábavné motivační prvky a je to spíš dril. Nám se daří přeměnit ten dril na hru. Díky tomu lidé trénují a připadají si spíše jako že hrají. 

Jak zvládáš být rozkročený na tolika frontách? Co ti k efektivní práci nejvíce pomáhá?

V poslední době mi hodně pomáhá vědomí, že můj čas na práci je omezený, protože se v práci střídáme s Lindou. Ten druhý z nás je s naším Šimonkem. 

Je pro mě důležité úkoly dobře prioritizovat, protože kolikrát toho nestihnu tolik, kolik jsem plánoval, tak je důležité mít hotovo alespoň to důležité. 

Hodně mi pomohlo začít chodit do coworku, kde mám nerušený čas na práci. 

Jaké další nástroje a postupy v práci používáš?

Dál mi pomáhá mít před očima, co chci udělat a čeho chci dosáhnout. Nedám dopustit na chytrou poznámkovou aplikaci Notion, kterou používám tak trochu jako svůj rozšířený mozek. V rámci Psaní Hravě používáme a velice jsme si oblíbili Freelo, protože tam jsou naše úkoly krásně přehledně vidět a můžu si filtrovat podle lidí nebo podle projektů a mám tak přehled, kdo na čem pracuje. Zpětně vůbec nechápu, jak jsme dřív mohli fungovat s nějakými to do listy ve sdíleném Google dokumentu. 

Pomáhá mi taky psaní všemi deseti. Protože díky tomu napíšu texty mnohem rychleji a můžu se soustředit na to, co chci napsat, na místo přemýšlení nad tím, jak to napsat. A nemusím opravovat chyby, což by jinak zabralo dost času.

Taky dost pracuju metodou 80:20, tedy velmi stručně řečeno důsledně se zaměřovat na to nejdůležitější. Na Psaní Hravě jsem tím pověstný.

Ale pořád mám co zlepšovat. S tím souvisí další důležitá věc, a to rozpoznat, kdy nejsem efektivní – třeba proto, že jsem si zapomněl dát přestávku a potřebuju si odpočinout. Anebo proto, že jsem zabřednul do málo podstatných věcí. 

Co se týče nástrojů tak ještě zmíním Slack, který nám hodně usnadňuje komunikaci v týmu. Karel Dytrych to někde dobře pojmenoval, že do Freela patří spíš věci nebo komentáře, které mají nějakou řekněme historickou hodnotu. Rychlá komunikace, z níž je důležitý jen závěr, patří třeba právě na Slack. 

Práskneš na sebe nějaký podnikatelský fail? 

Mám jeden takový dlouhodobý. Všechny projekty, na kterých jsem kdy pracoval, mohly růst rychleji. Já jsem poměrně houževnatý, což ale má nevýhodu v tom, že když s něčím nejsem spokojený, tak často zatnu zuby a makám dál. Namísto toho abych to třeba zavřel nebo to celé překopal. Takže třeba na Psaní Hravě trvalo pár let, než se to rozjelo a začalo nás to živit. A stejně tak to pár let trvalo u projektu na zprostředkování doučování mezi studenty a lektory, který jsem založil před tím. Čímž neříkám, že podnikání se musí vždycky úspěšně rozjet do roka, ale myslím si, že jsem byl vždycky pomalejší než bych mohl a měl být.

A ještě přidám takový konkrétnější fail, spíš technického rázu. Ten se mi stal před řadou let právě na tom projektu na zprostředkování doučování. Já jsem tam většinu věcí sám programoval a jednou jsem naprogramoval něco ohledně posílání e-mailů tak, aby když se nepodaří ten e-mail z nějakého důvodu odeslat, aby se odeslal znovu. A udělal jsem to špatně a nasadil jsem to nějak před půlnocí a šel jsem spát. Což samozřejmě není úplně ideální, ale tehdy mi to nedocházelo.

Důsledkem bylo, že celou noc lidem každých pět minut chodil jeden a ten stejný e-mail. A těch lidí byly řádově stovky a už nám potom psali, ať to nějak zastavíme. Bylo to hrozné. Já jsem na to přišel až ráno, takže jsem to hned zastavil, ale výsledkem bylo docela dost naštvaných lidí. Potom jsem jim napsal omluvný e-mail, dost osobní, a hodně mě překvapilo, že téměř všechny reakce pak byly pozitivní – prý hlavně, že už je to za námi, díky za upřímnost a tak.

Pro mě to bylo velké poučení nejenom z té technické stránky, ale i ohledně toho, jak důležitá je krizová komunikace. 

V čem ti šetří nejvíc času VPS Centrum? A je něco co bychom měli zlepšit?

K Vašemu hostingu jsme s Psaním Hravě přešli od konkurence, kde to administrativní rozhraní bylo hodně zastaralé a poměrně složité, takže na VPS centru oceňuji tu jednoduchost. Dost času už mi ušetřil váš nástroj na migraci WordPressu z předchozího hostingu. A kromě toho hodně oceňuji podporu. Jednou jsem chtěl poměrně nestandardní věc, a to mít blog na serveru ve speciální složce a přitom aby to nebyla subdoména, ale aby to bylo na adrese psanihrave.cz/blog. V nápovědě jsem to nenašel. Ale stačilo napsat na podporu a velice rychle jsem dostal konkrétní tipy, jak to udělat. Takže za mě paráda.